• standardní, tříletý program podporovaný Grantovou agenturou ČR č.18-11418S
• garant: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.
• hlavní řešitel: Zdenko Maršálek, Ph.D.
• základní tým: Milan Sovilj, Ph.D., dr. Vladimír Pilát, CSc., dr. Jiří Neminář
• zaměření: marginalizace „nepohodlných“ aspektů v procesu vytváření historické paměti
• modelová skupina: českoslovenští občané nuceně mobilizovaní do německé armády v letech druhé světové války, kteří později vstoupili do československých jednotek v zahraničí
• základní charakteristika: zmínění vojáci představovali koncem války plnou třetinu personálního stavu československých jednotek na Západě, přesto byl jejich význam cíleně marginalizován. Skutečnost, že tak velká část vojáků dříve sloužila v německé armádě, neodpovídala obecné představě a obrazu odboje, jak byl tento utvářen v průběhu a po skončení války. Projekt je zaměřen na zkoumání způsobů, projevů a principů této marginalizace.
• projekt počítá s mezinárodní komparací (Francie, Belgie, Lucembursko, Slovinsko, Polsko)
• hlavní výstupy: mezinárodní konference, konferenční sborník, manuskript kolektivní monografie (cca 300 stran)

 

Kořeny projektu: Obraz odboje v kolektivní paměti

Léta druhé světové války přinesla většině evropských zemí trauma porážky a prožitek obtížného, složitého života společnosti v tíživých podmínkách okupace. Především z ideologických a propagandistických důvodů pak byl cíleně vytvářen obraz „bojujícího národa“, který se ve své mase nesmířil s okupací a na domácí a zahraniční frontě usilovně bojoval za osvobození. Tento obraz měl za cíl pozvednout sebevědomí občanů po okupaci, aletaké vytvořit obecně akceptovatelný konsensus, kolem něhož by se mohl dané národy znovu sjednotit.

S cílem povzbudit morálku ujařmeného národa a podnítit proces nalézání jeho nové identity se v průběhu utváření zmíněného obrazu cíleně zdůrazňovaly a nadhodnocovaly vybrané aspekty, ať se již jednalo okonkrétní bojové úspěchy či o obecný pocit národní sounáležitosti a všeobecnéhoodhodlání. Současně však docházelo k potlačování a zamlčování jevů, kterédo zmíněné ideální představy nezapadaly. Leckdy marginální účast v ozbrojeném odboji, politické lavírování či přizpůsobení se většiny obyvatelstva podmínkám okupace v prosté touze přežít, i případy drobné čivětší kolaborace neměly být připomínány ani zmiňovány. Jakákoliv spolupráce s okupantem, a dokonce i jen prostá pasivita obyvatel neodpovídaly obrazu v rámci kolektivní paměti, utvářenému a  utvořenému za interaktivní spoluúčasti politiků, ideologů i samotné společnosti.

Jedním z mnoha příkladů se stala problematika služby občanů okupovaných zemí v německém vojsku. Přestože k ní docházelo především z donucení, samotný fakt podrobení se přání okupanta a vstupu donepřátelské armády bezpochyby navozoval dojem kolaborace, a v každém případě neodpovídal představám o zásadně rezistentním postoji okupovaných národů. Nepomohl ani fakt, že mnozí z takto nuceně povolaných vojáků posléze dezertovali na stranu Spojenců a dokonce vstoupili do vlastních národních jednotek. V závěru války totiž právě tito vojáci „z druhé strany fronty“ umožnili dlouho marně očekávaný rapidní nárůst počtů exilových armád – skutečnost, že podstatnou část národních armád v exilu nakonec tvořili nikoliv odhodlaní „odbojáři první hodiny“, ale naopak muži, kteří dříve oblékali nepřátelský stejnokroj, by lehce mohla otřást pracně budovaným – a křehkým ve své artificialitě – obrazem odboje.Právě tato skupina vojáků odboje může sloužit jako demonstrační příklad pro zkoumání procesů marginalizace „nepohodlných“ jevů v rámci tvorby kolektivní paměti, a souvisejících okolností, projevů apostupů.  Problematika, dříve vysloveně tabuizovaná prakticky ve všech evropských státech, se v posledních letech stává výzkumným polem i v mezinárodním měřítku, což nabízí nebývalé možnosti komparace a analýz.

Abstrakt

Projekt Příslušníci německé branné moci v řadách čs. armády za druhé světové války jako příklad marginalizace v procesu tvorby historické paměti je standardním tříletým projektem podpořeným grantem Grantové agentury České republiky.Projekt je zaměřen na zkoumání fenoménu cílené marginalizace v procesu vytváření kolektivní paměti. Modelem pro výzkum je skupina příslušníků československé zahraniční armády v letech druhé světové války, jejichž osudy neodpovídaly dlouhodobě vytvářenému a obecně sdílenému obrazu zahraničního odboje, jak je dodnes v kolektivní paměti tradován.Zkoumaný vzorek tvoří českoslovenští občané, kteří byli v průběhu války povoláni ke službě v německých ozbrojených složkách, a po svém zajetí nebo přeběhnutí se posléze přihlásili do československé armády v zahraničí. Předmětem zkoumání jsou okolnosti jejich prověřování a přijímání do československé armády, reflexe této skupiny ze strany velení i spolubojovníků, statistické zpracování počtů a analýza personálních dat. Důležitým a dosud nezkoumaným jevem jsou proměny nazírání na tyto osoby ze strany jejich sociálního okolí a státních orgánů, a to zvláště během poválečných let. Stejně tak podstatná je i otázka osobní sebereflexe a sebeprezentace samotných aktérů.Zjištěné údaje budou východiskem pro stanovení a popis konkrétních způsobů marginalizace účasti této početné skupiny během procesu tvorby obrazu zahraničního odboje. Inspirativní bude spolupráce s odborníky ze zahraničí, která umožní srovnání fenoménu jako celku i jeho jednotlivých aspektů v mezinárodním kontextu.

Cíle projektu 

1) Zpracovat otázku nucené služby čs. občanů v německé branné moci a následně v čs. armádě.

 2) Sledovat odraz služby ve wehrmachtu a proces marginalizace skupiny v rámci „příběhu odboje“.

 3) Zasadit problematiku do mezinárodního kontextu; provést srovnání v rámci nejméně dvou vybraných regionů.